Hlubinné úložiště a jeho přínosy

Co je hlubinné úložiště, jak probíhá výzkum a jaké jsou očekávané přínosy?

Hlubinné úložiště bude sloužit k bezpečnému uložení všech radioaktivních odpadů, které není možné uložit do povrchových a přípovrchových úložišť. Funguje na základě systému geologických a inženýrských bariér, které se navzájem doplňují. Geologickou bariéru představuje 500 metrů stabilní horniny a z pohledu bezpečnosti se jedná o bariéru nejvýznamnější. Za inženýrské bariéry považujeme ukládací obalové soubory, které obsahují vysokoaktivní odpady, a výplně z bentonitu, speciální jílové směsi.

3 důvody, proč se bez hlubinného úložiště neobejdeme

1) Vysokoaktivní odpady a vyhořelé jaderné palivo už existují

Každý rok v České republice vznikne přibližně 80 až 100 tun vysokoaktivních odpadů. Většinou se jedná o vyhořelé palivo z jaderných elektráren, kterého by mělo s ohledem na plánované zvýšení využívání jaderné energie a dostavbu nových bloků jaderných elektráren postupně přibývat. Vysokoaktivní odpady budou vznikat, i kdyby se Česká republika rozhodla vyhořelé jaderné palivo přepracovávat. Tím, že je odpovědností každého státu, který využívá jaderných elektráren, trvalé zneškodnění všech s tím spojených odpadů, je nezbytné v České republice hlubinné úložiště vybudovat.

2) Dlouhodobá perspektiva

Ačkoliv je technicky možné skladovat vysokoaktivní odpady v povrchových zařízeních, z dlouhodobého hlediska se jedná o bezpečnostní riziko. Zároveň musíme brát v potaz i etickou a ekonomickou stránku věci. Z etického pohledu je bezohledné nechávat námi vyprodukovaný odpad budoucím generacím. Z hlediska ekonomického je nejvýhodnější vysokoaktivní odpady zneškodnit uložením do hlubinného úložiště.

3) Hlubinné úložiště je nejbezpečnější řešení

Hlubinné úložiště musí splňovat přísné požadavky na bezpečnost, technické řešení, ekologii, sociologii a další. Bezpečnostní rozbory musí prokázat, že kombinace inženýrských bariér a horninové formace je schopna izolovat radioaktivní prvky od okolí po dobu statisíců až milionu let. Dále provádíme biologické screening a socioekonomické průzkumy, abychom okolí ovlivnili co nejméně.

Věděli jste, že…

Odborníci začali hledat způsoby zneškodnění vysokoaktivního odpadu a vyhořelého jaderného paliva už začátkem 70. let minulého století. I když se dopředu tušilo, že nejvhodnější variantou bude jejich ukládání do hlubinného úložiště, zkoumaly se i jiné možnosti. Například:

Ukládání do věčně zmrzlé půdy, které narazilo na nejasnosti ohledně budoucího klimatického vývoje na Zemi.

Umísťování odpadů do hloubek 5-8 km pod zemským povrchem, proti kterému hovořily nejistoty ve výskytu sopečné činnosti nebo posunu zemských desek, které by mohly vyzdvihnout odpady zpět na zemský povrch.

Ukládání do moře a podmořského dna, které naráží na zákaz využívání moří a oceánů k ukládání radioaktivních odpadů (tzv. Londýnská konvence). Obtížně by se přitom prokazovalo, že nemůže dojít ke kontaminaci mořské vody a vodních organismů.

Ukládání do antarktických ledovců, proti kterému hovoří zákaz exportu radioaktivních odpadů na Antarktidu.

Vystřelování odpadů do mimozemského prostoru, které se ukázalo nejen jako velmi neekonomické a neetické, ale i nebezpečné v případě havárie během vzletové fáze rakety.

Výzkum a měření

Abychom mohli zodpovědně doporučit lokalitu pro umístění hlubinného úložiště, musíme ji velmi důkladně prozkoumat hlavně z geologického hlediska. Hlavními metodami, které k tomu využíváme, jsou vrty a geofyzikální měření. Vrty patří mezi tzv. přímé metody, kterými můžeme přesně popsat, o jakou horninu se jedná. Geofyzikální metody jsou naopak metody nepřímé, které ale nezasahují přímo do horniny, takže ji nepoškozují, a velmi dobře popisují její vlastnosti jako je třeba vodivost, kompaktnost, apod.

Vrty v otázkách a odpovědích

K čemu je potřebujeme?

Vrty jsou nezbytné pro získání přímých a detailních informací o geologických podmínkách pod povrchem. Bez nich bychom si nemohli být jisti, co nás pod zemí čeká, a právě na hornině v podzemí a jejích vlastnostech závisí bezpečnost a dlouhodobá stabilita budoucího úložiště. Pomocí vrtů zkoumáme masiv, ve kterém by úložiště mělo být umístěno, do nejmenších podrobností. Získáváme údaje o petrografickém a mineralogickém složení hornin, jejich pevnosti, poruchách, tedy zlomech a puklinách, které se v pevných horninách přirozeně vyskytují, a také o průtoku a složení podzemní vody v mělkém i hlubokém oběhu. Je důležité vědět, jaké je stáří podzemní vody, jaké jsou její teplotní rozdíly v různých hloubkách a jak hloubka ovlivňuje tyto faktory.

Vrtné jádro (váleček horniny získaný z vrtu) a samotný vrt jsou podrobeny pečlivému zkoumání a měření, a to v průběhu vrtných prací a po jejich dokončení. Tato měření nám poskytují detailní údaje o fyzikálních vlastnostech horninového masivu. Měří se také průtok vody na zlomech a puklinách, odebírají se vzorky podzemní vody a sledují se změny jejího chování zejména směrem do hloubky, ale také v okolí zlomů. Předpokládáme, že v hloubkách masivu, kde by mělo být umístěno úložiště, proudí voda jen velmi pomalu po izolovaných puklinách.

Budou všechny vrty stejné?

Možná se může na první pohled z povrchu zdát, že ano, ale vrty jsou navrženy pro různé účely, čemuž odpovídá jejich hloubkový dosah, umístění na místech, která geology zajímají, jejich sklon a orientace.

Typové vrty označené 600 a 1200 m, které jsou orientovány téměř kolmo na povrch, jsou umístěny v místech, kde se očekává ideální geologické prostředí pro umístění podzemní části úložiště. Naopak šikmé vrty typu 300 m jsou situovány tam, kde geologové předpokládají nespojitosti, aby nám umožnily zjistit jejich charakter, mocnost a výplň, a zároveň sledovat, jakým způsobem na nich proudí voda.

Obr. 1: Navrhované schéma vrtů

Co předchází vybudování vrtu?

Umísťování vrtu je podřízeno zejména geologickým podmínkám a cílům průzkumu, zároveň se přihlíží ke střetům zájmů, a to zejména v oblasti ochrany životního prostředí. Nezbytnou podmínkou pro zahájení vrtání je stanovení průzkumného území a vyřešení přístupových práv k pozemkům.

Před samotným zahájením vrtných prací je klíčová příprava vrtného stanoviště a také příjezdové cesty ke stanovišti, pokud se nejedná o veřejné komunikace. To zahrnuje vypořádání mnoha právních a technických náležitostí.

Průzkumné vrty musí být před zahájením jejich realizace hlášeny na obvodním báňském úřadě a obecním a krajském úřadě.

Kdo může takový vrt dělat?

Vrtné práce může provádět pouze specializovaná firma, která má v České republice oprávnění k těmto činnostem. Tato firma může případně spolupracovat se zahraničními partnery, pokud splňují stanovené požadavky. Za bezpečnost práce a dodržení všech zákonů jsou odpovědní pracovníci s odpovídající kvalifikací, kterou museli doložit před orgány státní správy. Tito odborníci mají zkušenosti v oboru a jsou obeznámeni s platnými nařízeními a postupy.

Odpovědnost za realizaci vrtů nesou odborníci s požadovaným vzděláním a zkušenostmi v oblastech jako je báňské projektování a geologie. Pro báňské kvalifikace vydává odborná povolení Český báňský úřad, zatímco geologické odborné způsobilosti schvaluje a ověřuje Ministerstvo životního prostředí.

Protože zakázky na vrtné práce jsou realizovány Správou úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) jako organizační složkou státu, probíhá výběr dodavatele v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Tento postup zajišťuje transparentnost a rovné podmínky pro všechny uchazeče.

Jak probíhá samotné vrtání?

Samotné vrty se provádějí pomocí moderní vrtné soupravy využívající technologii wire-line. Tento rychlý a efektivní systém umožňuje plynulý odběr vzorků horniny, tzv. vrtných jader, a zároveň usnadňuje měření přímo ve vrtu. Vrtné práce lze realizovat ve směnném provozu 24 hodin denně 7 dní v týdnu. V tomto režimu probíhala vrtná kampaň například ve Švýcarsku. K práci je třeba prostor označovaný jako vrtné stanoviště, kde je dostatek místa pro veškeré potřebné zázemí.

Obr. 2: Vrtná souprava

Po instalaci vrtné soupravy na stanovišti se rozběhne výplachový systém, který pomocí vody chladí vrták, vyplachuje úlomky horniny z vrtu a stabilizuje jeho stěny. Během jádrového vrtání se průběžně odebírají vzorky horniny (vrtná jádra), která se na laně dopravují na povrch a rovnají do připravených dřevěných vzorkovnic.

Po dosažení určité hloubky, zpravidla po každých 300 metrech, se do vrtu zavádějí přístroje k měření hydrogeologických a geotechnických vlastností hornin. Provádí se tzv. karotáž, tedy měření fyzikálních vlastností horniny podél vrtu, inklinometrie ke sledování přesné polohy vrtu, termometrie pro zaznamenání teplotních poměrů nebo detailní testování proudění podzemních vod. Tyto postupy, včetně detailní analýzy vrtného jádra, poskytují geologům ucelený obraz o charakteru horninového prostředí a také kvalitě vrtu.

V průběhu vrtání geologové průběžně dokumentují vrtné jádro přímo na lokalitě, pořizují fotografie a odvážejí vzorky do skladu hmotné dokumentace, kde se provádí další analýzy. Po ukončení prací je vrt buď zlikvidován, nebo zabezpečen a celé vrtné stanoviště a příjezdové cesty jsou uvedeny do původního stavu nebo stavu domluveného s majitelem pozemku.

Obr. 3: Vrtná jádra s vyznačenou orientací ve vzorkovnicích

Kolik vrtů bude v rámci průzkumů potřeba v lokalitě udělat?

Ve stávající fázi průzkumu je potřeba získat poznatky z hlubších částí vytipovaných horninových bloků a klíčových tektonických linií. Počet vrtů bude záviset na vlastnostech konkrétní lokality, ale celkově se pro každou lokalitu počítá se 7 hlubšími geologickými vrty: jedním hlubokým vrtem typově označeným jako 1200 metrů, dvěma vrty do hloubky přes 600 metrů a čtyřmi šikmými vrty označenými typově jako vrty 300 metrů, které se zaměří na podrobné zkoumání zlomů v lokalitě.

V jaké fázi vrt zajímá geologa?

Vrt je pro geologa důležitý už od samotné fáze jeho projektování. Každý vrt má svůj projekt, který zahrnuje geologickou a technickou část. Geolog stanovuje cíle a umístění vrtu, zatímco báňský projektant zajišťuje správnou technologii a metodiku vrtných prací a odpovídá za jejich bezpečné provedení.

V průběhu vrtných prací geolog pravidelně navštěvuje vrtné stanoviště, aby dohlížel a dokumentoval odběr a kvalitu vrtného jádra a veškerých měření ve vrtu. Po převozu jádra do skladu následuje důkladnější popis, jádro je naskenováno a jsou z něj odebrány vzorky k analýzám. Na vzorcích se provádějí petrologické a geochemické analýzy, testují se petrografické a fyzikálně-mechanické vlastnosti horniny.

Během vrtných prací se provádějí různé druhy měření ve vrtu, která pomáhají lépe porozumět vlastnostem horninového prostředí. Na rozdíl od průzkumů zaměřených na vyhledávání surovin, jsou pro účely zhodnocení horninového masivu pro úložiště tyto testy ještě důkladnější a zaměřují se také například i na podzemní vodu. Rozsah použitých metod je výjimečný a zahrnuje spolupráci několika specializovaných oborů geologie. Tito odborníci z oborů jako je například geofyzika či hydrogeologie a geotechnika zodpovídají nejen za správné provedení veškerých měření či analýz. Jejich odbornost a zkušenost se projeví i na výstupech, kdy se surová data zpracují v souvislostech a společně poskytnou ucelený obraz o složitých procesech probíhajících pod zemským povrchem.

Jak je zajištěno, aby vrt neohrozil životní prostředí?

Vrt podléhá přísným pravidlům a dohlížejí na něj dozorové orgány, smí se budovat pouze v souladu s ekologickými zásadami a v rámci platné legislativy. Během realizace se zajišťuje, aby nedošlo k poškození okolní přírody, vodních zdrojů ani veřejného zdraví. Dodržování těchto předpisů pomáhá minimalizovat dopady vrtů na životní prostředí.

Mezi důležité zákony, které upravují podmínky pro hloubení vrtů, patří například:

  • Zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon (reguluje těžbu a ochranu přírodních zdrojů),
  • Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a báňské správě (stanovuje podmínky pro bezpečný provoz),
  • Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (chrání vodní zdroje a nakládání s vodami),
  • Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (zajišťuje ochranu krajiny a živočichů),
  • Zákon č. 189/1995 Sb., lesní zákon (upravuje podmínky pro vrty v lesích),
  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (zajišťuje ochranu zdraví osob v okolí vrtných prací),
  • Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (řeší nakládání s odpady vzniklými při vrtání).

Kromě zákonů a předpisů, které platí pro všechny vrty obecně, je pro každý jednotlivý vrt vypracováno posouzení vlivů na životní prostředí a obyvatele. Toto posouzení zahrnuje detailní analýzu možných rizik a dopadů vrtání na okolní prostředí, včetně ovlivnění vodních zdrojů, půdy, vzduchu a zdraví lidí v okolí.

Výsledky posouzení stanoví specifické podmínky, které musí být při realizaci vrtu striktně dodrženy, aby byly minimalizovány jakékoli negativní vlivy na okolí. Tyto podmínky budou respektovány po celou dobu provádění vrtu, a to pod dohledem příslušných kontrolních orgánů. Tím je zajištěno, že vrt nebude mít nepříznivý dopad na životní prostředí a veřejné zdraví.

Bude možné se přijít na vrt a činnosti okolo něj podívat?

SÚRAO má v plánu v rámci vrtné kampaně zpřístupnit na každé z lokalit jeden z vrtů veřejnosti, a to ve vybraný den, kdy zájemci budou moci navštívit vrtné stanoviště. Na místě se jim pak budou věnovat realizátoři vrtu a samozřejmě geologové, kteří jim vysvětlí podrobnosti o vrtných pracích, způsobu odběru vzorků a využití dat z vrtů pro tvorbu geologických řezů a modelů a samozřejmě odpovědí na otázky.

Je však nutné pamatovat na to, že pohyb na vrtném pracovišti vyžaduje specifická bezpečnostní opatření a vstup na něj je možný pouze s ochrannými pomůckami a pod dohledem odpovědných osob.

Co si představit pod pojmem “geofyzika”? 

Geofyzika je obor, který studuje fyzikální vlastnosti hornin. Jde tedy o kombinaci geologie a fyziky. Geofyzikální metody jsou nepřímé a neinvazivní, což znamená, že s jejich pomocí můžeme studovat vlastnosti horninového prostředí do hloubky bez rozsáhlých výkopů nebo výrazného narušení okolní krajiny. Pomáhají například odhalit schopnost hornin vést elektrický proud, jejich magnetismus, hustotu, nebo rozložení rychlostí šíření seismických vln v horninovém bloku. Tyto metody nám sice neodhalí, s jakou horninou máme co do činění, ale velmi přesně popíšou, jaké vlastnosti mají horniny pod námi. Pro úplné poznání hornin je proto vhodné nepřímé geofyzikální metody kombinovat s přímými metodami, například hloubkovými vrty (více v článku o vrtech). 

Obecně se geofyzikální metody hojně používají hlavně na vyhledávání ložisek ropy, plynu, uhlí nebo rudných surovin, při zakládání staveb nebo v hydrogeologickém výzkumu. Formu geofyzikálního průzkumu, kterou zná každý z nás, můžeme vidět třeba při hledání kovů detektorem. Pro nás jsou tyto metody důležité pro detailní popis vytipovaných horninových bloků v místech zvažovaných pro umístění hlubinného úložiště. 

Geofyzikální metody poskytují komplexní a detailní informace o základní geologické stavbě do velké hloubky. Plánované geofyzikální práce na našich lokalitách zároveň navazují na již ukončený projekt geofyzikálních prací, ale také na právě probíhající geologické mapování, které pomůže určit, na jaká místa se mají geofyzici zaměřit. 

Jak vypadá geofyzikální měření? 

Vlastní měření probíhá na tzv. profilech. Jde o linie (přímky) na povrchu, na kterých se pohybují geofyzici se svou měřicí aparaturou. Měření na profilech se, v závislosti na metodě, liší jak použitou aparaturou, tak délkou profilu.  

V případě elektrických metod, např. odporového elektrického sondování, se do země zapichují sondy spojené vícežilovým kabelem. Jako zdroj proudu pro tuto metodu stačí větší autobaterie. Touto metodou jsme schopní získat data z hloubky přibližně 50 m. Může se zdát, že to není dostatečná hloubka, ale našim geologům tyto metody odhalí informace zakryté novějšími sedimenty posledních necelých dvou milionů let, obzvlášť když na jedné lokalitě využijeme pro tyto metody více profilů. 

Elektromagnetické metody, kde se magnetické pole uměle vyvolává slabým elektrickým proudem, dosáhnou tím hlouběji, čím větší měrný odpor hornina má. V typech hornin přítomných na lokalitách je hloubkový dosah těchto metod v řádech vyšších stovek metrů, proto jsou pro nás tyto metody velmi vhodné a užitečné. 

Seismické metody jsou postavené na vyvolávání drobných vibrací v hornině a následné snímání vln po průchodu horninou. Zdrojem vln může být buď úder kladiva při mělčích metodách, při zkoumání hloubky 1-2 km pod povrchem se jako zdroj vln využívá velké hydraulické kladivo připevněné na menším nákladním autě. 

Výsledkem těchto metod jsou záznamy podobné těm na obr. Xyz, ze kterých geologové a geofyzici dokáží vyčíst, jaké vlastnosti má zkoumaný horninový blok, jakou má geometrii, nebo jestli někde došlo k porušení horninového masivu. 

Do jaké hloubky je geofyzika schopná spolehlivě popsat horniny? 

Hloubkový dosah geofyzikálních metod, čili hloubka, ze které jsme s jejich pomocí schopni získat spolehlivé informace o hornině, se může v závislosti na použité metodě a délce profilu pohybovat od desítek metrů až po kilometry. Obecně platí: čím delší profil, tím větší hloubkový dosah. Pro PÚ ZZZK a jejich širší okolí plánujeme prozkoumávat profily s délkou až 10 km. Není se však potřeba bát velkých zásahů do prostředí, pro geofyzikální zkoumání nám ve většině případů stačí připravit malé snímače, natáhnout kabely nebo položit geofon, snímač, který zachytává seismické vlny. 

Jakou metodou poznáme horniny do největší hloubky? 

K poznání nejhlouběji ležících hornin jsou vhodné seismické metody. Tyto metody využívají šíření seismických vln, které se v různých horninách pohybují různými rychlostmi. Ještě důležitější jsou ale odrazy těchto vln, které se při přechodu z jednoho prostředí do druhého lámou podobně jako zvuk nebo světlo. V našem případě nám to pomůže hlavně k odhalování zlomů a jiných poruch. 

Velkou výhodou této metody je její hloubkový dosah – seismické vlny se bez problému rozšíří do hloubky v řádu kilometrů. Vědci jsou pomocí lomu seismických vln dokonce schopni zkoumat vlastnosti zemského jádra, ale náš projekt takhle ambiciózní zdaleka není. Nám bude stačit dostat se do hloubky jednoho až dvou kilometrů, což by při plánované délce profilů neměl být nejmenší problém. 

Nevýhodou této metody je pro nás to, že na zajištění zdroje seismických vln v potřebných místech budeme muset zajistit průchod terénem menším nákladním autům, na kterých budou umístěné vibrační podložky. 

Jak dlouho bude projekt geofyzikálního zkoumání lokalit probíhat?  

Terénní práce budou probíhat od roku 2025 až do roku 2027. Získávaná data budeme průběžně vyhodnocovat a interpretovat. Výsledky a závěry pak budou důležité pro přesnou tvorbu 3D modelů horninových bloků na všech čtyřech lokalitách, které budou nezbytné pro zodpovědný výběr finální a záložní lokality. 

Jak se vyhodnocují výsledky geofyzikálních měření?

Grafy ukazují výsledky některých geofyzikálních měření z jednoho profilu na bývalé lokalitě Čihadlo. Sestupně vidíme měrný elektrický odpor v hornině získaný metodou elektrického odporového profilování (metoda dipólové odporové profilování, DOP), lom (refrakce) seismických vln v hornině a výsledný geofyzikální model tvořený pomocí získaných dat. Zóny snížených odporů vyznačené červenými čárami na horním grafu se nachází v podobné profilové metráži jako zóny snížené rychlosti seismických vln vyznačené červenými čarami na prostředním grafu. Zároveň víme z dřívějších dat a mapování, že je hornina v těchto místech nejspíš porušená a nachází se v ní voda (jedná se o tzv. poruchu s hydrogeologickou funkcí). Když spojíme dohromady předchozí poznatky s novými odporovými a seismologickými měřeními, zvládneme modelovat, kde se v profilu nachází poruchy a poruchové zóny. Nejvýznamnější poruchou je pak Lodhéřovské zlomové pásmo vyznačené na modelu modrými čarami a šipkou.

Jak vypadají terénní práce

 

Přínos hlubinného úložiště

Hlubinné úložiště představuje významnou investiční akci, která bude mít po mnoho let řadu především ekonomických přínosů pro zapojené obce a region.

Klíčové přínosy výstavby a budoucího provozu hlubinného úložiště lze rozdělit do následujících oblastí: podpora zaměstnanosti v regionu; zlepšení dopravní infrastruktury a obslužnosti; zkvalitnění služeb; posílení obecních rozpočtů.

Zkvalitnění služeb

Spolu s výstavbou a provozem hlubinného úložiště bude potřeba zajistit služby pro osoby, které zde budou pracovat. Dojde tak k rozšíření a zkvalitnění služeb.

Změny by se měly dotknout například školství, zdravotnictví, zajištění dopravní obslužnosti atd. Dojít by mělo i ke zvýšení bezpečnosti v mikroregionu díky posílení přítomnosti policie, posílení integrovaného záchranného systému včetně zřízení nového hasičského záchranného sboru.

Zaměstnanost

Příprava, výstavba a samotný provoz úložiště přinesou do regionu významnou poptávku po pracovních silách a přispějí tak ke snížení nezaměstnanosti, a to v řádu minimálně desítek let. Potřeba pracovních sil se bude odvíjet od životního cyklu úložiště. Lze očekávat postupné zvyšování počtu pracovních míst od průzkumné fáze, budování podzemní laboratoře na finální lokalitě, přes výstavbu úložiště, až po maximum v době zhruba 100 let předpokládaného plného provozu úložiště.

V počátečních fázích se počítá s využitím lokálních pracovníků na úrovni zhruba 20 % celkového počtu zaměstnanců, ale po zahájení provozu úložiště to může být až 80 %. To znamená, že by úložiště v dané lokalitě mohlo v průběhu výstavby poskytnout zaměstnání až 200 místních lidí a při plném provozu by dokonce mohlo zaměstnat až 300 lidí z okolí!

Vedle primární zaměstnanosti přímo v úložišti (hornická činnost, obsluha a údržba provozovaných zařízení, technické a administrativní činnosti, ostraha objektu apod.) přitom bude podpořena i takzvaná sekundární zaměstnanost, například v segmentech stravovacích a ubytovacích služeb, školství či v oblasti výstavby a správy nových bytů.

Infrastruktura

V souvislosti s budováním hlubinného úložiště dojde také k renovaci a výstavbě přístupové infrastruktury (silnice, chodníky, veřejné osvětlení), především k modernizaci dopravních cest včetně případných obchvatů obcí atd. Tím dojde ke zlepšení dopravní obslužnosti místa (např. pravidelné autobusové linky) a prioritou bude rovněž dokonalé pokrytí mobilním signálem nejvyšší kvality. V souvislosti s povrchovým areálem bude možné rozšířit kapacity infrastruktury včetně vedení zemního plynu, kanalizace či rozvodů pitné vody apod.

V některých lokalitách lze uvažovat i o napojení na dopravní železniční tratě pro osobní přepravu, vzhledem k tomu, že do povrchového areálu hlubinného úložiště bude zavedena také železniční vlečka.

Vývoj cen nemovitostí v okolí HÚ

Ze zkušeností z provozů dalších jaderných zařízení v ČR (Jaderná elektrárna Dukovany, Jaderná elektrárna Temelín) nelze předpokládat, že by v budoucnu měla výstavba a následný provoz hlubinného úložiště negativní vliv na cenu nemovitostí v okolí nebo na odliv současných obyvatel.

Naopak, vzhledem k počtu pracovních míst a také přidružených dodavatelských služeb a s tím spojené potřebné infrastruktury lze předpokládat, že v okolí vzroste zájem o možnosti ubytovacích kapacit a případných stavebních pozemků.

Velmi podobná je v současnosti například situace ve Finsku, kde nedaleko jaderné elektrárny Olkiluoto a připravovaného hlubinného úložiště Onkalo leží zhruba desetitisícové město Eurajoki.

Finanční příspěvky obecním rozpočtům

Zdroj: Unsplash

Příspěvky při procesu hledání vhodné lokality pro hlubinné úložiště patří podle zákona obcím, na jejichž katastru je stanoveno tzv. průzkumné území nebo chráněné území. V tomto případě mají obce ze zákona nárok na finanční příspěvky, jejichž výše je přesně definována legislativou. Kolik zatím bylo obcím vyplaceno a kolik dostanou ročně po stanovení průzkumných území, se dočtete zde.

Průzkumné území

Příspěvek pro každou dotčenou obec je stanoven ve výši 600 000 Kč ročně a dále příspěvek ve výši 0,40 Kč ročně za každý čtvereční metr katastrálního území obce, na němž je stanoveno průzkumné území (v řádu se jedná o vyšší či nižší jednotky milionů korun pro každou dotčenou obec ročně po celou dobu stanovení průzkumného území).

Chráněné území

Na finální lokalitě bude stanoveno tzv. chráněné území, s čímž jsou spojeny 2 druhy příspěvku.

Jednorázový příspěvek a pravidelný příspěvek. Po stanovení chráněného území každá dotčená obec dostane jednorázový příspěvek 60 milionů Kč.

Každý následující rok po stanovení chráněného území až do doby zahájení provozu hlubinného úložiště (celkově po dobu 20 let), bude každá dotčená obec dostávat příspěvek ve výši 600 000 Kč a 0,60 Kč za metr čtvereční katastrálního území obce, na němž je chráněné území stanoveno.

Dle stávající legislativy to může znamenat pro každou dotčenou obec příspěvek v řádu jednotek stovek milionů korun na svůj rozvoj. Po zahájení provozu hlubinného úložiště bude dále poskytován obci, na jejímž katastrálním území bude úložiště vybudováno, příspěvek z jaderného účtu.

Po zahájení provozu hlubinného úložiště

Kalkulace příspěvků obcím v době provozu hlubinného úložiště vychází z objemů ukládaného vyhořelého jaderného paliva a vysokoaktivních odpadů.

Výše příspěvků z jaderného účtu pro obec, na jejímž katastrálním území je povoleno provozování úložiště radioaktivního odpadu, činí dle současné legislativní úpravy 4 000 000 Kč ročně.

Dále obdrží tato obec příspěvek ve výši 10 000 Kč za každý metr krychlový uloženého radioaktivního odpadu v daném kalendářním roce, přičemž tento příspěvek obdrží v 1. pololetí roku následujícího.